Šla jsem do toho s novou energií a bez očekávání a bylo to milé Najednou jsme spolu chodili na výlety, do cukráren, s Baru něco tvořili nebo blbnuli – to dřív neexistovalo, to nám dřív nešlo. Žila jsem v přesvědčení, že mi hodně „ublížil“ a teď vím, že to bylo hlavně o mě, že mi neublížil on, ale moje očekávání, touha mít vztah podle nějakých představ a hlavně lpění.

A taky velký strach z opuštění mě ochromoval a to do vztahu nevnášelo nic dobrého. Strach pramenil ze dvou životních „ran“. První rána byla, že od nás odešel táta, když mi byly 4 roky. A druhá rána byla, že mi v mých 28 letech zemřel první manžel, skvělý chlap, tři dny po svatbě. Ten strach jsem zpracovávala 11 let a konečně rozpustila loni na podzim při konstelacích (myslela jsem, že už ho nemám a byl tam, ale postupně mizel). A tak jsem se začala těšit z toho, co je. Ono známé TADY A TEĎ začalo fungovat. A vůbec jsem neřešila, co by mělo být. Prostě a jednoduše se mi stala úžasná věc a to, že jsem už neměla vztah jako smysl života a nezatěžovala ho strachem.