Pod vedením úžasného Andreje Macenaura ve společnosti šesti dalších fajn lidí jsem strávila pět dní. Některá rozhodnutí vám obrátí život vzhůru nohama a tohle bylo jedno z nich. Intenzivní fotokurz v Kašperských horách mi přinesl mimo mnoho nádherných zážitků taky potřebu pořídit si dobrý foťák a dál tuhle dovednost rozvíjet, protože se ukázalo, že můj styl a pohled, kterým vše zachycuji, opravdu není marný 🙂

Den 1. : Co se fotí i za deště dobře? Vodní plochy – v tomto případě to byla překrásná Vydra. Ta mě baví iž od dětství, kdy jsme s rodiči na Šumavu začali jezdit. A asi nikdy nepřestane a navíc zrcadlovka vykouzlila tak skvělé efekty! A než jsme se uchýlili do tepla, ještě jsme se zastavili na hřbitově natrénovat detail a rozostřené pozadí. Šlo nám to a hřbitov nabízel moc příjemnou atmosféru a výhled na hrad Kašperk na protějším kopci.

Den 2. : Co je nejlepší, když hlásí jasno? Vstát ještě za tmy a užít si východ slunce a ty překrásné barvy potom. Měla jsem tu čest seznámit se s překrásnou, až mystickou krajinou Kepelského Zhůří. A podařilo se mi nádherně zachytit jak východ slunce, tak barvy probouzející se zimní ranní přírody. Jen kdyby mě tak nestudily nohy … Celé ráno a dopoledne postávání a válení se venku ale stálo za to ♥

Noc 2. dne. : V hlavní roli Orion, Mars a další planety, hvězdy a hvězdičky! Neskonale úžasný zážitek, neskutečná vděčnost, že se povedlo i mě zachytit hvězdy a neskonalá kosa – asi 1,5 hod. stát venku v -3 stupních byl pro většinu z nás mazec a velká výzva. Ale opět to stálo za to ♥

Den 3. : Portréty, když máte takovou milou, pěknou a usměvavou modelku (je jí 11), jdou úplně samy. A zase nám byla zima a tak jsme pak šli trénovat do kavárny, jupiii ♥

A na závěr, cestou z kurzu, jsem se zastavila ještě v mé oblíbené Sušici na kafi s Budhou