Konečně, mohla bych říct, už nějaký čas mě to volalo. A taky poprvé spala sama v lese, pod ochranou statných dubů, už dlouho jsem za nimi chtěla přijít a tak nadešla ta chvíle. Znám je díky kamarádce a její lesní terapii – tenkrát před pár lety mi její provázení otevřelo obzory toho, jak lze pobyt v přírodě uchopit. A možná v té době začala vznikat myšlenka „vodit lidi do lesa jinak“. 🌳

Vyrazila jsem až odpoledne vlakem do Dobříše (dopoledne mi kamarád byl pomoci vymalovat koupelnu po rekonstrukci a další drobnosti) a po projití města zašla do krásného jarního lesa. Míjela rybníček plný kaprů, ohradu s koňmi na louce mezi lesy, krásné potůčky, všudypřítomné květy. Počasí bylo úžasné, no vlastně jsem se šíleně potila Zastavovala jsem ve stínu, odpočívala a naplno vnímala sebe i přírodu. Času jsem měla dost. Na místě, kde jsem chtěla nocovat, bylo nádherně, cítím se tam moc hezky, přijímána, milována. Kdo to místo zná, mívá podobné pocity. Statné krásné duby, které jako by na mě čekaly. Zkontrolovala jsem, odkud nebudu vidět z cesty, postavila stan mezi 4 duby a ještě vyšla na obhlídku okolí. Když zašlo slunce a ochladilo se, zalezla jsem do spacáku a poprosila duby o ochranu. Bála jsem se. Když se setmělo, bylo to nejhorší – poslouchala každé šustnutí, ale uvnitř jsem cítila velký klid a ochranu dubů. V noci, když jsem potřebovala na záchod, už mi nedělalo takové problémy vylézt ze stanu do tmy. Noc byla jasná a tak jsem jako odměnu za odvahu mohla pozorovat nádhernou hvězdnou oblohu se stíny větví dubů, které ještě neměly listy. Spala jsem s přestávkami celkem dost, takže napoprvé velmi dobré!

Ráno jsem si uvařila maliníkovo-fialkový čaj a celé dopoledne strávila ještě s duby. Zacvičila si, zameditovala a taky vyfiltrovala vodu z potůčku, abych se připravila na další dost teplý den. A pak jsem sbalila všechno do krosny a přes další nádherná místa doputovala zpátky na vlak, včetně odpočinku u nádherného buku a dalších zastávek pro odpočinek a vnímání sebe i okolí. Každý den jsem ušla asi 12 km, na půl dne chůze a s těžkou krosnou tak akorát, terén jsem si vybrala tak, aby tam nebylo moc kopců, i když jeden slušný jsem druhý den vyšlápla

Pouť byla v duchu 6. a 7. dne očisty, nedržím úplně půst, ale nejím, pouze piji – tak na třikrát jedno smoothie za den, někdy doma přidám zeleninovou šťávu, jindy uvařenou mrkev s bramborem, rozmixovanou na řídkou kaši (to když potřebuji zahřát). Nyní jsem s sebou měla smoothie na oba dny a potřebovala hodně pít, takže krosna ztěžkla zásobami vody. Taková očista se mi osvědčila už před lety, dělá mi to moc dobře na těle i na duši, mysl se zklidní a projasní A k tomu příroda, která je sama o sobě léčivá

Když jsem se navečer vrátila domů, umyla se a položila na gauč, kde mě zalehly mé dvě kočky, jako vždy jsem vnímala ten obrovský vděk za všechno, co v životě mám ❤️Navíc cestou jsem si zase mnohé věci srovnala, uvědomila a našla řešení, která by mě jen tak nenapadla.”

7. – 8. 4. 2024